Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Aleji zdar!

Španělský kurz se nám pomalu chýlí ke konci, a to je škoda, nejen kvůli tomu, že pár dalších hodin by nám nepochybně prospělo, ale také proto, že časem se ustálilo docela příjemné osazenstvo. Poznal jsem tu konečně dalšího ze studentů nominovaných za Univerzitu Karlovu, a vzhledem k tomu, že je z fakulty sociálních věd a zná tamější vyučující, docela dobře jsme si popovídali.

Běžná dopravní situace po cestě do školyKonstatoval jsem, že jakožto Češi máme oproti ostatním výhodu, neboť španělská a česká výslovnost se až tolik neliší. Němci (kterých je tu nejvíc) poněkud bojují se svým „r“ a Francouzky ještě víc. Nejobtížnější je španělština pochopitelně pro Asiaty, z jejichž řad tu máme pár Korejců. Naše vyučující je srandovní, neboť řadu věcí a jevů popisuje pomocí citoslovcí. Pochází z jihu z oblasti Arequipy a nějaký čas žila pro změnu na severu v provincii Cajamarca, takže Peru zná dobře a kromě jazyka se tak dozvíme docela dost reálií a taky užitečných rad. Každý, kdo prošel výměnným pobytem, asi potvrdí, že jednou z nejzajímavějších a nejzábavnějších stránek takového výjezdu je kontakt se studenty náležejícími k různým kulturám. Takto jsme se kupříkladu zasmáli, když jsme probírali rodinné poměry a Francouzska černého původu nám sdělila, že její matka má pět bratrů a pět sester. Patrně to nejobtížněžší je představovat své národní jídlo. Pro Francouze sice není těžké dohledat slovo „žába“, ale knedlíky už jsou problém a všemožné typy úprav masa, zeleniny či omáček jsou věcí specifickou i v rodném jazyce, natož v cizím.

Ají de gallina

Když jsem u toho jídla, nemohu nezmínit peruánskou kuchyni, ve světě nabývající na stále větší popularitě. Leccos jsem už ochutnal loni, ale mnohé
ještě ne, a tak jsem měl na pochůzkách s Juanem možnost vyzkoušet smažené taštičky plněné sýrem (tequeños) či maso ze slepice s mírně pikantní omáčkou (ají de gallina), chuťově vzdáleně připomínající naše kuře na paprice. Pivo tu mají dobré, ale drahé, takže je moc nepiju. Snažím se tu vystačit s vodou, a vzhledem k její vysoké spotřebě ve zdejším horku se mi tu řadí jedna prázdná láhev vedle druhé. Co je v Peru neskuečně levné, je tropické ovoce a některé druhy zeleniny. Kilo rajčat tu stojí v přepočtu asi sedm korun a jedno hodně velké mango také tak. Rozličné melouny, ananasy, karamboly, banány, limetky – to vše je tu za hubičku. Škoda, že se totéž nedá říct o vuřtech.

Tequeños

Potěšila mne odpověď na e-mail, jejž jsem si vyměnil se svým gymnazijním profesorem dějepisu J. Jánským. Na Peru jsou z kulturně-historického hlediska samozřejmě nejatraktivnější předkolumbovské civilizace a právě v jeho hodinách jsme se jimi na gymnáziu celkem podrobně zabývali. Pozoruhodné je však zpředevším skutečnost, že doc. Křížová, která mi napsala doporučující dopis, rovněž studovala Nad Alejí a s Jánským se dobře zná. Aby toho nebylo málo, měl bych se tu potkat s Banány všech druhů a velikostíjednou spolužačkou rovněž z Aleje. Takové souvislosti s naším petřinským gymnáziem jsou samozřejmě milé, a to nezmiňuji fakt, že dcera dr. Binkové, jež mne vybavila základními schopnostmi španělského jazyka, navštěvovala Alej též a konečně že docent Janský (tentokráte s krátkým „a“), jenž nás už před naší loňskou cestou obdařil množstvím užitečných rad, se kdysi v Ekvádoru poznal s nynějším alejáckým vyučujícím španělštiny, dříve velvyslancem v Quitu dr. Štangem.

Reklama

Teď půjdu nějak vyřešit dnešní oběd a pak následuje klasika: osprchovat se, něco přeprat, podívat se na španělštinu a vyrazit na dnešní hodinu. Čeká nás článek o dětské práci v Peru, tak uvidíme, jestli se u toho zasmějeme.

Srdečně zdravím do Česka!