Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Gringos & Indios

Tak se mi to krátí. Zbývá něco přes půl měsíce a budu z Peru opět zpátky v Čechách. Ani jsem se tu pořádně nerozkoukal... Jsem docela zvědav, jak tvrdý to bude náraz. Obávám se, že tvrdší nežli můj příjezd sem. Vysvětlením může být hned následující odstavec.

Přestože má Lima dvě velká divadla a třetí, moderní, je před dokončením, opera se tu nikde pravidelně nehraje. Pouze mezi červnem a říjnem tu bývá několik sérií některých známých titulů. Teď v červnu je to Pucciniho Turandot, čehož jsem se samozřejmě rozhodl využít a jal Neotřelé panorama rostlinstva v Miraflores při západu sluncese zakoupit si vstupenku, dokud byla k mání. Jenže později jsem zjistil, že termín, jejž jsem si vybral, se mi nehodí. Zjistil jsem to v den představení, přesto jsem vyrazil do předprodeje zkusit vystupenku vyměnit. Byly tam dvě slečny, které mě ujistily, že by mi to vyměnily, ale protože je neděle, nemohou se spojit se svou centrálou, ať tedy přijdu nazítří. Když jsem však namítl, že nazítří už bude má stávající vstupenka neplatná, řekly, že se o to pokusí. Volaly kamsi služebním telefonem, a když se nemohly dovolat, vzala jedna z nich svůj soukromý mobil(!) a opakovanými pokusy se mi to snažila vyjednat. Strávila na tom bezmála tři čtvrtě hodiny, v klidu, bez nadávání, a dokonce s úsměvem (to když jsem jí řekl, že si ji budu pamatovat jako nejlepší prodavačku všech peruánských předprodejů). Trochu se hrozím té reality, až se vrátím do Česka. Nehezká křižovatka Miguel GrauJednou jsem dělal na Václaváku nějaký průzkum trhu, lidi byli protivní, a když jsem konečně narazil na jednu milou slečnu, ukázalo se, že se právě vrátila z Británie a je zděšena konfrontací s českou realitou. To mi připomnělo, že nedávno slavila výročí česká evangelická osada v Berlíně a můj kamarád to okomentoval slovy: „Ti nejchytřejší odešli už po Bílé hoře.“ Smál jsem se ještě druhý den.

I Peru má však své velké problémy, například přetrvávající rasismus. A je to poněkud jiný rasismus, než jak ho známe z Čech, kde někdo vyčítal Aleši Brichtovi, že text jedné z jeho písní obsahuje verš: Politici dělaj z každýho vola / na ulici kradou cikáni kola. Máte-li například pomocnici v domácnosti (obvykle indiánského původu), je pro mnohé lidi nepředstavitelné, že byste ji vítali polibkem na tvář (a to je tady běžný způsob pozdravu) Jared, pohodový kluknebo s ní jedli u jednoho stolu. V případě některých velmi známých limských diskoték máte smůlu, pokud nejste gringo. Jsou to předsudky dané tradicí a vycházející z faktu, že Indiáni ze sierry tvoří zemědělskou, chudou část populace, a umocňované mj. skutečností, že tito lidé nejsou zvyklí se mýt, takže když se pak ocitnou v některém z pobřežních měst, dávají o sobě vědět, i kdyby nechtěli. Svou roli tu patrně hraje i vzhled: když jsme loni s přáteli přebývali v horských oblastech, shodli jsme se, že jak moc se nám líbí indiánské děti, tak málo se nám líbí dospělí. Oproti tomu tady v pobřežních městech, a obzvlášť v lepších čtvrtích převládá rasový mix, tolik typický pro celou Latinskou Ameriku, který je důvodem, proč současná Miss World je z Venezuely a Miss Earth z Ekvádoru a proč tenhle kontinent nemá v obdobných soutěžích konkurenci. Snazší to tu proto mají ti zahraniční studenti, kteří jsou nezadaní, neboť jejich motivace zdokonalovat svou španělštinu je nesmírná.

Reklama