Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Kühnův dětský sbor potvrdil světové prvenství

Opět po deseti letech se Kühnův dětský sbor zúčastnil nejprestižnější soutěže světa ve sborovém zpěvu ve španělské Tolose a opět zvítězil. Stal se tak jediným sborem na světě, který toto za čtyřicetiletou historii festivalu dokázal. Již řadu let se řadí ke světové špičce ve svém oboru, vystupuje na prestižních pódiích a spolupracuje s interprety mezinárodního renomé. Uměleckým vedoucím je již přes 40 let profesor Jiří Chvála.

Václav Neumann: "Kühnův dětský sbor je stále jiný a stále stejný: vynikající a okouzlující, často dojímající svým krásným zvukem. Diriguji jej nesmírně rád…"
Dvojí triumf v Tolose (v roce 1998 zde sbor získal dokonce Grand Prix mezi 54 sbory všech kategorií) je ovšem jen jakousi třešničkou na dortu. Loni například "Kühňata", jak se jim přezdívá, získala cenné vítězství v soutěži European Broadcast Union v německém Wuppertalu v kategorii dětských sborů, v roce 2001 debutovala ve slavné Carnegie Hall v New Yorku a jen od počátku nového tisíciletí se představila na zájezdech po Kanadě, Japonsku, Mexiku, Singapuru, Malajsii, Německu, Francii, Švýcarsku, USA, Rusku, Španělsku a Koreji, ať už na samostatných turné, či v rámci hudebních festivalů. Mezi umělci, se kterými za posledních deset let sbor spolupracoval, lze nalézt jména jako James Levine, Richard Hickox, Vladimir Fedosejev, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Libor Pešek, Zdeněk Mácal, John Fiore, Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Peter Dvorský, ale i Karel Gott, Miloš Forman, Jiří Suchý či Radovan Lukavský. Není divu – jsou to právě Kühňata, jež bývají přizvána, je-li part dětského sboru součástí nějakého významného koncertního, nahrávacího nebo divadelního projektu.
KDS je nejstarší sborovou školou u nás; založen byl už v roce 1932 profesorem Janem Kühnem při Československém rozhlasu. Již velmi záhy si získal renomé, když v roce 1935 zvítězil v mezinárodní soutěži 42 národních sborů. Tou dobou též začal spolupracovat s Českou filharmonií i Národním divadlem a počal být známý i daleko za hranicemi prvorepublikové ČSR. Skladatel Václav Trojan, jehož dětskou operu Broučci zrovna letos na jaře KDS oprášil, jednou řekl: "Když se psal rok 1935 a já jsem se s tímto dětským sborem seznámil, byly tomuto zázračnému dítěti právě tři roky. Říkám zázračnému proto, poněvadž jeho výkony a technické možnosti nás skladatele doslova oslňovaly." Osobností svého sbormistra byl dětský sbor do značné míry spjat s Českým pěveckým sborem, založeným taktéž Kühnem, a díky vědomí zodpovědnosti při spolupráci s tak klíčovými tělesy, jakými byla Česká filharmonie či rozhlasový orchestr, jakožto i mimořádnými sbormistrovskými schopnostmi Jana Kühna, malí zpěváci spolehlivě obstáli v konkurenci dalších dětských sborů, jichž se ve 30. letech objevila celá řada (jeden z nich byl veden i Bohumilem Kulínským starším).
Léta 1939-1945 znamenala pro Kühňata poněkud nejisté období, k čemuž ještě přispělo nařčení Kühna ze škodlivého chování během okupace (odmítal podřídit své umělecké záměry požadavkům okupantů). Po válce byl sice očištěn, avšak Československý rozhlas s ním rozvázal spolupráci a od rozhlasu se odloučily i oba jeho sbory. Jejich význam ovšem nezeslábl, osamostatnění jim naopak umožnilo svobodnější seberealizaci, a tak se v roce 1947 dětský sbor vydal na první zahraniční turné – do Polska, kde slavil mimořádný úspěch. V témže roce vystoupil se samostatným koncertem v rámci Pražského jara, kde se v následujících dekádách objevoval již pravidelně. Na významných projektech spolupracoval s dirigenty velkých jmen – Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem či Václavem Talichem, později Václavem Smetáčkem, Václavem Neumannem, Zdeňkem Košlerem… V roce 1950 byly oba Kühnovy sbory přičleněny k České filharmonii.
Kühňata tehdy koncertovala jak samostatně, tak v rámci spolupráce s jinými tělesy, podílela se na řadě nahrávek včetně loutkových filmů Jiřího Trnky, vystupovala na kulturních brigádách, zpívala na divadelních prknech a počala častěji koncertovat v zahraničí. V roce 1956 Kühnovi svěřenci přivezli první cenu z Olympiády amatérského sborového zpěvu v Paříži a v roce 1965 se představili v La Scale. Mezitím však zemřel zakladatel sboru a jeho vedení se ujala Kühnova manželka Markéta. Tu v roce 1967 vystřídal Jiří Chvála, Kühnův žák na Hudební fakultě AMU, kde již tou dobou sám pedagogicky působil. Odkaz Jana Kühna dál systematicky rozvíjel a budoval uměleckou úroveň sboru, takže v roce 1968 Kühňata získala první cenu na mezinárodním festivalu v belgickém Neerpetlu a opakovaně koncertovala v SRN, Francii, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Itálii a Švýcarsku, později též Japonsku, Švédsku, Dánsku, Norsku, Velké Británii, Jugoslávii i Řecku. Mezi dirigenty, již se sborem pracovali, byli Claudio Abbado, Serge Baudo, Seiji Ozawa. V 70. letech k tomu přibyl čas od času i nějaký pořad Československé televize.
Vzhledem k tomu, že zahraniční aktivita sboru v 70. a 80. letech rostla, posluchače od Británie až po Japonsko výkon dětí doslova zvedal ze židlí a KDS se definitivně etabloval nejen na půdě domácího hudebního umění, ale i ve světě, se zdálo, že své místo má jisté. Po převratu v roce 1989 však najednou nebylo jisté nic a určité existenční potíže nastaly sboru zvláště poté, co byl odloučen od České filharmonie. I toto období se ale podařilo vedení přestát a stabilizovat pozici sboru v nové době. Úspěchy, které přicházely v průběhu 90. let, potvrdily, že toto umělecké těleso má na konsolidovanou existenci nepopiratelné právo, už jen proto, že dělá službu své zemi.
Devadesátá léta opět znamenala posilování zahraniční aktivity sboru, který vystoupil například v proslulé norimberské Meistersingerhalle; ze zemí, v nichž dosud nekoncertoval, je třeba zmínit především opakovaně navštívené Spojené státy, kde se dětem dostalo v rámci jejich turné bouřlivých ovací a na soutěžním festivalu v Princetonu získaly – jak jinak – první cenu.
Mezi tisíci dětí, které Kühnovým sborem za těch několik desítek let prošly, lze nalézt řadu takových, které se později staly významnými osobnostmi české hudební obce. Za všechny jmenujme Zdeňka Košlera, Jiřího Bělohlávka, Josefa Průdka, Yvonu Škvárovou, Jaroslava Březinu, Pavlu Břínkovou či Daniela Dvořáka.
hňata v novém tisíciletí
V roce 2007 oslavil KDS tři čtvrtě století své existence a generální ředitel České filharmonie prof. Václav Riedelbauch mu k tomuto výročí vyhradil Sborový cyklus sezóny 2007/2008. Všestranná práce sboru pokračuje a trvale je obohacován repertoár, jenž za těch 75 let pojal dlouhou řadu titulů, počínaje renesancí a konče soudobou hudbou. Zřetelným handicapem dětských sborů interpretujících vážnou hudbu je výrazná absence romantického repertoáru. Vedení sboru se proto často pouští do absolutních novinek zejména českých skladatelů, ostatně řada skladeb Petra Ebena, Václava Trojana, Otmara Máchy, Miloše Boka, Jana Hanuše, Rafaela Kubelíka, Zdeňka Lukáše, Jiřího Temla, Ilji a Lukáše Hurníkových i mnoha dalších byla napsána přímo KDS. Oč náročnější interpretace těchto děl bývá, o to větší s ní děti sklízejí ovace.
Jako pro každého umělce i zde platí, že základem trvalého úspěchu je soustavná a náročná práce, preciznost sbormistrů a ochota obětovat hudbě mnoho času. Malé děti se systematicky zdokonalují v několika přípravných odděleních pod vedením tří sbormistryní, stoupají příčku po příčce a teprve poté se stávají členy koncertního oddělení. Ne že by nejmenší děti nekoncertovaly – i ty mají dost příležitostí k vystoupení, účinkují také například na CD s Dádou Patrasovou. Skutečné umění však nastává v koncertním oddělení pod Chválovým vedením. Zkouší se třikrát týdně po dvou hodinách, někdy i víckrát, do toho se koncertuje, nahrává… Čtrnáct dní o letních prázdninách probíhá soustředění s intenzivním nácvikem, ale ani víkendové zkoušky čas od času nejsou výjimkou. Samozřejmostí je péče hlasové poradkyně; v této roli zanechala ve sboru svým dlouholetým působením nesmazatelnou stopu prof. Františka Krysová.
Díky výše uvedenému je dnes KDS považován za poloprofesionální těleso a s přehledem obstojí mezi konkurencí. Dětský sborový zpěv má u nás obecně velkou tradici, uskupení tohoto typu vždycky bylo hodně a nejinak je tomu i na počátku 21. století. Devízou dětského hlasového projevu je jeho nefalšovaná přirozenost, bezprostřednost a výrazová upřímnost, jaké dospělý interpret sotva dosáhne. Jenom tu známější část scény tvoří Bambini di Praga, Sedmihlásek, Rolnička či chlapecké sbory Pueri Gaudentes a Boni Pueri, nicméně některé z nich se zaměřují spíše na populární hudbu, kterýmžto pádem si s Kühňaty "nelezou do zelí", a jiné s nimi zkrátka nelze měřit.

 Jubilejní koncert k 75. výročí sboru

Jubilejní koncert k 75. výročí sboru

Spolupráce s divadlem

Kromě samostatně organizovaných dětských oper (V. Trojan: Broučci, Kolotoč; J. Teml: Císařovy nové šaty; O. Mácha: Zvířátka a loupežníci) spolupracuje KDS pravidelně s Národním divadlem i Státní operou a seznam titulů, v nichž účinkoval, sahá od Dvořákova Jakobína a Bizetovy Carmen přes Straussova Růžového kavalíra a Martinů Řecké pašije až po Bergova Wozzecka či Březinovo Zítra se bude… Kromě toho se členové sboru podíleli i na žánru baletním (Špalíček, Louskáček), operetním (Polská krev) a muzikálovém (Evita). Účastní se i zájezdových představení a nezřídka bývají sami zváni na významné operní festivaly, kde jsou realizovány české tituly. Na prestižních Bregenzer Festspiele se tak například podíleli na Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, s toutéž operou vystoupili i v italském Spoletu.

Jiří Chvála
Už 40. výročí v čele sboru oslavil v minulém roce Jiří Chvála, profesor sborových disciplín na Katedře dirigování HAMU. Umělecky se etabloval již jako sbormistr Českého pěveckého sboru (později Pražského filharmonického sboru) a postupně se stal klíčovou osobností sborového dirigování, jejíž autorita daleko přesahuje české hranice. Působí jako stálý člen porot sborových soutěží (Praha, Pohlheim, Princeton, Vídeň), jako lektor vedl semináře sborového dirigování v Osace, Nagoyi, Grasse, Princetonu, Espoo, Appletonu, Tokiu, Vídni, Helsinkách a Singapuru a dirigoval řadu zahraničních sborových těles. Jeho umělecké schopnosti jsou tvořeny aglomerátem vytříbeného hudebního cítění, smyslu pro detail, umu práce s dětmi, dramaturgickou odvahou i pečlivostí a poctivostí při studiu partu. K tomu je zapotřebí taktéž připočíst to, že nenechá sbor usnout na vavřínech a soustavně dbá na udržení, ne-li zvyšování jeho úrovně. Je nositelem Ceny Františka Lýska (1992), medaile k Roku české hudby (1984) a vyznamenání II. stupně od ministryně školství za celoživotní pedagogickou činnost (2003). Jeho práce je o to obdivuhodnější, že je mírně nevděčná. Dětské sborové zpívání přeci jen asi nikdy nebude pro posluchače tak atraktivní jako orchestrální či operní tvorba a sami sbormistři vždy stojí spíše ve stínu dirigentů.
Nebývá až tak obvyklé, že se uměleckému tělesu dostává dlouhodobě nadšených ohlasů od obecenstva i spolupracovníků a odborná kritika zároveň hýří superlativy, jak je tomu právě u Kühňat. Stejně tak nebývá běžné, když interpret zažívá od Anglie po Koreu ovace vestoje a když si publikum vyžádá pět (!) přídavků, jak tomu bylo v Japonsku. Věty typu "Jste nejlepší dětský sbor na světě…" (prohlásil režisér Bystroušky v Bregenzu Daniel Slater) je samozřejmě vždycky třeba brát s rezervou, avšak v Tolose jim Kühňata dala oficiální rozměr.
Foto: Zdeněk Chrapek
Doplnění: Dne 15. prosince se Kühnův dětský sbor s úspěchem představil po boku současné světové pěvecké jedničky – tenoristy Josého Carrerase, který si jej vybral pro svůj pražský koncert.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama