Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Osm alternativ

Asi málokterý blogger se v tomto zjitřeném období nevyjádřil k nadcházejícím volbám nebo alespoň k politickým otázkám, jež nás momentálně trápí. Abych nezůstal pozadu, přispěju i já svou troškou do mlýna. Tyto volby jsou unikátní­ v tom, že nikdy nebyl v polistopadové historii takový počet stran, které měly šanci dostat se do parlamentu, přesněji řečeno do poslanecké sněmovny. I tak nicméně do značné míry trvá mé přesvědčení, sdílené s mnoha dalšími spoluobčany, že je obtížné najít vůbec někoho, komu bych chtěl hodit svůj hlas.

Alternativa první: Česká strana sociálně demokratická

ČSSD volit neplánuji. Pokud strana míní oslovit potenciální voliče prostřednictvím show Michala Davida, Kateřiny Brožové a podobných zjevů české pseudoumělecké obce, pak asi nepatřím k té pravé cílové skupině. Od doby, kdy se v čele sociální demokracie ocitl Jiří Paroubek, nabrala ČSSD kurs výrazněji doleva, čímž se vzdálila mým představám o vhodném vládním subjektu. Paroubek pro mne navíc už od doby, kdy seděl na pražském magistrátu, není zrovna důvěryhodná osoba. Sociální demokracie kromě toho pod jeho vedením nabrala na konfliktnosti, což taky není dobře. Co naplat, že v sociálnědemokratických vládách byli lidé, kterých jsem si vážil – Otakar Motejl, Pavel Dostál, Pavel Rychetský, Jan Mládek, Pavel Mertlík…

Rovněž nemám důvěru ve zodpovědné hospodaření této strany, i když v tomto ohledu si s konkurencí nezadá – někdo možná věnuje větší úsilí líbivým tlachům o nezadlužování, ale v reálu byly pohromou pro státní rozpočet vlády těch i oněch. Kvituji proevropský kurs, naopak mi vadí podle mého soudu nedostatečný důraz na garanci osobních práv a svobod, což se projevuje například v diskuzi o prolomení limitů těžby uhlí a případném důsledku v podobě přestěhování obyvatelstva. A konečně nepřípustný je i zjevný tlak na média, i když to také rozhodně není výsada ČSSD. 

Reklama

 

Alternativa druhá: Občanská demokratická strana

Jako člověk, který propaguje slušnost, morální­ zásady a havlovský odkaz, pochopitelně nebudu volit stranu, její­miž běžnými praktikami jsou takové, které stojí­ na hranici zákona, nebo za ní. Strana, která je schopná udělat krajským lí­drem a posléze ministrem vnitra člověka, který je prokazatelně propojen s organizovaným zločinem, představuje skutečnou hrozbu pro demokratickou správu země. Role Ivana Langera v řadě kauz, mj. v případu Krakatice, kde figuruje jako Íčko a ve které byli zastrašováni vyšetřovatelé, již chtěli vypoví­dat, je skutečně děsivá. Podobně si lze vzpomenout na poslední volbu prezidenta. Poté, co se nepodařilo zvolit Václava Klause v první volbě, se odehrála druhá volba tak, že najednou začali houfně kolabovat zákonodárci, popří­padě byli nezvětstní­, a když byla takto vytvořena potřebná většina, byl Klaus vyhlášen ví­tězem. Skupinky poslanců ODS držely doslova v zajetí­ zákonodárce jiných stran, které se jim podařilo získat pro Klause, a násilí­m jim bránily s kýmkoli mluvit. Klaus byl evidentně zvolen formou násilí a korupce a zahraniční­ reportéři tehdy referovali o znepokojují­cích poměrech v ohledu na demokratičnost volby.

A můžeme pokračovat dál – napří­klad kauzou Morava, kdy tento poslanec nabí­zel kompromitují­cí­ materiály na poslankyni Zubovou. Tehdy se o tyto materiály zají­mal předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř a dodnes sedí­ ve své funkci! Topolánkův důvěrní­k Dalí­k stejnou nabí­dku odmí­tl s tí­m, že má podobných materiálů dost. To je cynismus ve své vrcholné podobě. Ostatně samotná Topolánkova vláda vznikla získáním dvou přeběhlíků, kteří „najednou“ změnili názor. Dost výmluvné… Další­ kapitolu představuje kauza Čunek, dirigovanou podří­zenou ministra Pospíšila Renatou Veseckou a přes zcela absurdní­ okolnosti zametenou pod koberec. Odvážný soudce Cepl ml. tehdy označil aktéry kauzy za mafii a ti dodnes zůstali na svých mě­stech. No a dalo by se dlouho pokračovat, kupří­kladu kauzou, kdy v regionu s vysokou nezaměstnaností­ byli zaměstnanci jisté firmy přinuceni zakroužkovat na volební­ch lí­stcí­ch ODS, jinak jim podnikatel spřízněný s partají pohrozil vyhazovem. Demokraticky smýšlející člověk se nad něčí­m podobným děsí­.

Pochopitelně mne nenechává klidným ani korupce, která bují­ v Praze, a obrovské sumy, o něž stát přichází­ v pochybných tendrech a přidělování státních zakázek. Opencard či Blanka jsou těmi nejviditelnějšími. Stejně tak ovšem známe značně podivné majetkové poměry exministra Řebíčka a dalších. Je vrcholem nehoráznostii, když strana, která prostřednictvím předražených zakázek, korupce a stejně tak naprosto nezodpovědným prohospodaření­m stovek miliard v době kupónové privatizace připravila stát o nepředstavitelné pení­ze, dnes poučuje, že se musí­me uskrovnit, že musí­me zvyšovat spoluúčast ve zdravotnictví­ apod.

 

Alternativa třetí: Komunistická strana Čech a Moravy

Nedomnívám se, že volba komunistů je tou správnou cestou. KSČM má v podstatě nereálný politický program, který si může dovolit propagovat, poněvadž nemá (a pravděpodobně nebude mí­t) vládní­ odpovědnost. Snadno se pak slibují­ levicové myšlenky, ale jejich uskutečnění­ obvykle vypadá jinak. Kromě toho KSČM je strana, která dnes sice funguje na základě demokratických principů (a co do politické kultury by dnes mohla jí­t některým jiným partají­m pří­kladem), ale stále představuje jakousi kontinuitu se starou KSČ, neboť v ní­ působí­ lidé, kteří­ se podí­leli na režimu před rokem 1989, a to je pro mě nepřijatelné. Na straně je naví­c vidět stará, zkostnatělá struktura, která rozhodně není­ kompatibilní­ s érou 21. století­.

 

Alternativa čtvrtá: TOP 09

Na začátku bychom se měli ptát: Co je TOP 09? Je to strana, která vznikla odštěpení­m části lidovců a nabalení­m další­ch lidí­. Pokud jsem kdy choval sympatie k některým pří­slušní­kům lidovců, pak určitě ne k těm, kteří­ dnes tvoří­ kandidátku TOP 09. Je to totiž sorta protřelých politiků, kteří vládli jednou s ODS, podruhé s ČSSD a jsou typický vzorkem reprezentace naší­ poslanecké sněmovny a tamní­ch praktik. Skutečným šéfem je Miroslav Kalousek, který chtěl před čtyřmi roky sestavovat vládu s podporou komunistů, později působil v Topolánkově vládě jako ministr financí­, který byl pro část ODS příliš málo pravicový (i kvůli tomu Tlustý a Schwippel položili vládu), a dnes hájí pro změnu ty nejpravicovější­ názory a trousí­ bonmoty typu, že ODS je slušná sociální­ demokracie. Za Kalouskova působení­ ve funkci náměstka ministra obrany pro rozpočet v 90. letech proběhla řada podivných zakázek, kdy byl prohospodařen majetek ministerstva. Pro toho, kdo nepamatuje: Za značně vysokou cenu byly oproti původní­mu plánu nakoupeny zastaralé bulharské padáky, na nichž se později zabili dva čeští parašutisti. O pár let později se absurdní­m obchodem roku stala naprosto nevýhodná výměna stí­haček za staré polské vrtulní­ky. Celé Kalouskovo působení­ na ministerstvu provází úzké osobní­ kontakty na zbrojaře Hávu, který byl později vyšetřován v Německu. Háva figuruje i v kauze Kalouskova bytu, který Kalousek zí­skal za podivných okolností­ poté, co byl zavražděn jeho švagr. Byt měl hodnotu sedmi milionů, švagr tehdy Kalouskovým dlužil rovněž sedm. Jaká to náhoda… O Kalouskovi se mluví­ též v souvislosti s pří­bramskou mafií­. I zde se vyšetřovatelé bojí­ vypoví­dat.

A Kalousek není­ sám. Kandidát TOP 09 Šustr (nyní­ už exkandidiát) se nachytal na vějičku novinářů, když mu nabí­zeli úplatek. Samozřejmě přijal. Poslanec Laudát pro změnu uzavřel s pražským primátorem Bémem tajnou dohodu, která zajistila setrvání­ ve funkci neblaze proslulého starosty Prahy 5 Jančí­ka. A kdo zná alespoň trochu poslance Severu, ten ví­, na čem je. Nyní­ si tahle banda postavila do čela oblíbeného Karla Schwarzenberga, počala se tvářit velmi seriózně a spousta lidí­ skutečně naletěla. Vůbec nevadí, že Schwarzenberg je pouze jakousi loutkou, která má přitáhnout voliče a jejíž skutečný vliv je zanedbatelný. Sám dokonce přiznal, že na tvorbě volební­ho programu se vůbec nepodí­lel. A když jsem u toho programu, tak je třeba podotknout, že jestliže komunisté představují­ levicový extrém, pak TOP 09 je pravicový; její­ recepty jsou nereálné, nemají­ nic společného s politikou etablovaných stran v západní­ Evropě a vedou ke zbí­dačení­ obyvatelstva. A je opět vrcholem drzosti, když politici typu Kalouska, Parkanové a spol., kteří­ figurovali u řady podivných kšeftů hned v několika vládách a kteří­ odhlasovánímm loňské daňové reformy způsobili značný výpadek veřejných financí, nyní­ zasí­lají­ složenky s výzvou k úhradě státního dluhu.

 

Alternativa pátá: Věci veřejné

Věci veřejné představují­ svěží vítr v letošní kampani. Její kandidáti jsou většinou skutečně neokoukaní, jejich styl má úroveň, sympatický je jejich záměr bojovat proti korupci. Předseda Radek John jakožto bývalý investigativní­ novinář zjevně podrobně zná neduhy české politiky, ví­, „jak to chodí­“, a nebojí­ se na to upozorňovat. Jenomže jak věřit člověku, který se tváří transparentně, ale přitom se ukáže, že podváděl svou ženu a řadu let jí tajil nemanželskou dceru? Když podváděl v soukromí, proč by neměl podvádět v politice? Mimoto i u něho a jeho strany se začaly objevovat spekulace ohledně způsobu získání­ majetku…

 

Alternativa šestá: Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

KDU-ČSL byla vždy proslulá jako ona korouhvička, jež se otáčí­ podle toho, kterým směrem vítr fouká. Bylo málo vlád, ve kterých neseděli její ministři. Poté co se odštěpila TOP 09, je strana čitelnější­ a pro mě daleko sympatičtější­. Její­ program je umírněný, její­ jednání také a její představitelé nejsou spojeni s aférami a skandály. V okolní­ch zemí­ch (Německo, Rakousko), ale i jinde představují­ křesťanskodemokratické strany vždy jednu ze dvou největších stran a lidovecká frakce v Evropském parlamentu je dnes nejpočetnější­. Lí­stek KDU-ČSL však přesto nejspíš nehodím, neboť nejsem křesťansky založen a zcela nesdílím její politické názory například ohledně potratů.

 

Alternativa sedmá: Strana práv občanů – zemanovci

Miloš Zeman je kontroverzní­ postava – na jednu stranu bezesporu inteligentní­ a schopný politik, na stranu druhou pověstný politický dinosaurus. Problém jeho nové strany je v tom, že jde ve skutečnosti o projekt Miroslava Šloufa, postavený na jediné osobnosti, i když spolu se Zemanem bylo vzkříšeno i několik jeho souputníků z dřívejších dob. Těžko volit stranu, zbytek její­chž kandidátů je veřejnosti zcela neznámý a od něhož neví­, co může čekat. Jinak s programem Zemanovců v mnoha ohledech souhlasí­m, na druhou stranu jejich image a prezentace v rámci volební kampaně z nich nečiní sdružení, jež by mě lákalo volit.

 

Alternativa osmá: Strana zelených

Před minulými volbami mi byla nejsympatičtější, a to jak v otázkách programu, tak ve věci politické kultury. Čeští Zelení rozhodně nebyli žádní radikálové. Těžištěm jejich programu byla a stále je šetrnost k životnímu prostředí, liberální náhled na svět, důraz na lidská práva, proevropský kurs, podpora vzdělání a vědy. Chybí dogmatické vymezení na levici či pravici a ve veřejných diskuzích jakož i v politice samotné straničtí zástupci jednají kultivovaně, konstruktivně a s důrazem na program namísto osobních invektiv. Bohužel angažmá v Topolánkově vládě nebylo dvakrát šťastné a rozkol ve straně jejímu vedení ubral na důvěryhodnosti. Osobní vztahy jednotlivých aktérů nicméně nikdo nerozklíčuje a v politice by nás měly zajímat výsledky, které v ohledu na počet zelených poslanců ve sněmovně určitě nebyly malé. Skandály provázející představitele jiných stran se taktéž nekonaly. Zelené strany jsou například v německy mluvících zemích již po několik desetiletí stabilní parlamentní silou a jimi prosazovaná témata do agendy státu rozhodně patří. A tak pravděpodobně, letos stejně jako před čtyřmi lety, dám svůj hlas Straně zelených, i když právě ona má z uvedených osmi stran šanci nejmenší. Ostatně ten, jenž byl symbolem nové doby a na jehož odkaz se dnes zapomíná, vyjádřil podporu právě této straně. Václav Havel.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama