Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Sedím v combi a snažím se dostat z distriktu Surco někam blíž ke svému bydlišti. Jsem vklíněn mezi dvěma sedadly, která jsou dimenzována na domorodce. To moje se navíc povážlivě kácí, takže se snažím držet rovnováhu, co to jde. Zatím to jde dobře, protože se stále čeká, až se vozidlo zaplní.

Combi

Když se tak po chvíli stane, nemá už nikdo prostor ani na to, aby se otočil. Možná mě vyvolávač ani nezkásne, protože se ke mně nedostane. Všude okolo se ozývá troubení, vyvolávání a hvizd píšťalky, do toho odkudsi řve fotbal. Když Peru hraje, musí o tom každý vědět. Vzápětí se vozidlo vrhá do kotle dopravní špičky a kličkováním se snaží dostat vpřed. Principem je vklínit se tam, kam to jen trochu jde, takže se jede pomocí přískoků a vede se tvrdý boj s ostatními. V nepřehledném chumlu se dostáváme na křižovatku, kde přestupuji do většího autobusu. Ten nejspíš pamatuje Kennedyho, je v něm přítmí a dveře se pro jistotu ani nezavírají. Na čelním skle je prasklina a na jednom z oken samolepka upozorňující na zákon zakazující sexuální obtěžování v dopravních prostředcích, neboť to tu bohužel není tak neobvyklé. Přistupuje muž s dvěma pytli popcornu a nabízí jej cestujícím. Na příští zastávce ho střídá žena s dítětem, která do pléna spustí příběh o svém těžkém životním osudu a prosí o příspěvek. Teď to řidič prudce zadupnul a jedna dívka v uličce padá na zem. Nepřetržitě hraje reggaeton.

Chudinské čtvrtě se táhnou donekonečna

Rodrígo, jeden z lidí ubytovaných v tomhle domě, se spolu se svým kamarádem Diegem podílí na aktivitách v rámci jedné farnosti. Díky tomu se právě Diego stal mým asistentem při výzkumu v chudinských čtvrtích. Nebylo to nic jednoduchého – nejen z hlediska bezpečnosti a odlehlosti těch lokalit, ale také z důvodu specifické komunikace s místními. Někteří neumějí číst a psát, a to se potom těžko vyplňují dotazníky. Ti další se nemohou rozhodnout, jestli je největším problémem jejich čtvrti absence tekoucí vody a kanalizace, špatná bezpečnostní situace, nebo chudoba. A jiní se z obavy před přepadením pro jistotu rovnou schovají. Mnoho z nich se cítí být diskriminováni pro svůj andský původ, jen někdo to však přizná.

Nejen data z terénního výzkumu, ale i přístup k řadě titulů odborné literatury je pro mě satisfakcí za tento studijní výjezd. Ideální by bylo ještě využít kontaktů na našem velvyslanectví a dostat se k lidem, kteří disponují statistickými materiály. To je zatím ve hvězdách, neboť dlouholetý velvyslanec Pavel Bechný v září skončil a tajemníci teď mají jiné starosti. Tak uvidíme.

Začíná se postupně oteplovat, ale s večerem ještě padá chlad. Jestli se do Česka na něco těším, tak je to – kromě některých lidí – umyvadlo s teplou vodou. I v tuhle dobu tu ale leccos kvete a v parku se začínají objevovat skupinky lidí tančících salsu. Společensky nejexponovanější jsou samozřejmě noci ze soboty na neděli. I naše señora pořádala nějakou sešlost a to se tady nebere na lehkou váhu, takže měli mezi sebou i zpěváka a já slyšel, jak plynule přechází od místní kreolské hudby k plačícím tónům mexických mariachi a od nich ke klasickým evergreenům španělsky mluvícího světa.

Ceviche

Moje kamarádka Iveta má sestru Zuzanu, která je pošuk a která se před několika měsíci vdala za hocha, jenž pochází z Cali v Kolumbii. K místní honoraci onen caballero nejspíš nepatří, jelikož na moji otázku, jestli tam prodává drogy, mi řekla, že tam prodává boty. Takový rodinný podnik prý. Ivetě dlouho trvalo, než se se Zuzanou domluvila na návštěvě. Do své cesty zahrnula i Peru a absolvuje ji zrovna v tomhle čase, a tak jsme se i s jejím partnerem na pár hodin sešli. Dali jsme si ceviche, což je pokrm ze syrových ryb a plodů moře v úpravě nakyselo. Je to místní klasika a opravdu jsme si pochutnali, nicméně skutečnost, že jsem pak po Ivetě dopíjel hutný karamelový koktejl, se v noci projevila v celé své nahotě.

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama