Reklama
 
Blog | Martin Rataj

Pár mýtů o nadcházejících volbách

Ani jsem si nemyslel, že bych k těmhle volbám něco psal, koneckonců ani nemám jednoznačného favorita, nicméně ve sdělovacích prostředcích i mezi lidmi se tak usilovně a křečovitě drží některé mýty, že mi to prostě nedá, abych na ně nepoukázal. Docela zásadně totiž deformují předvolební preference.

Lidé věří, že je spasí nová hnutí

Lidé jsou prý pitomí, neboť si myslí, že nová hnutí jim zařídí lepší budoucnost. Není to pravda. Podle průzkumu CVVM z počátku září věří ve zlepšení pouhých šest procent Čechů. Jestliže stoupá podpora Babišovi či Okamurovi, není to tedy proto, že by od nich lidé očekávali spásu, nýbrž prostě proto, že ostatní strany již volit zkusili a nevyplatilo se jim to. Nezbývá tedy než zkusit, co předvedou ti noví. Je navíc naprosto potřebné co nejvíce obměňovat složení PS, protože čím větší fluktuace poslanců, tím hůře se etablují klientelistické struktury.

 

Reklama

Nová hnutí jsou antidemokratická a nemají žádný program

Tímto argumentují zástupci tradičních stran s tím, že jak v případě ANO, tak i Úsvitu chybí jasné pravolevé vymezení. To je úplná pravda, jenomže to není žádná tragédie. Pravolevý boj je do značné míry posedlostí českých politiků, naopak ve světě (Německo, Británie, ale i USA) se sobě strany stále více přibližují. Zároveň pravolevá orientace není to, co je pro tyto volby to nejpalčivější – tím je vymahatelnost práva, boj s klientelismem a korupcí, funkční občanská společnost, posílení demokracie na úkor kmotrovství a oligarchie. A to je přesně to, s čím jdou nová hnutí do voleb. (Nikdo přitom netvrdí, že jsou garancí nápravy.)

 

Pravice je rozpočtově odpovědná

To je jeden z vůbec nejčastějších argumentů, proč volit ODS či TOP09 – odkaz na státní dluh, na tzv. řeckou cestu apod. Je s podivem, jakou sílu stále u některých voličů má, přestože je nepravdivý. Už když se dělal účet za první volební období sociálnědemokratických hejtmanů, zjistilo se, že jejich rozpočtové chování je srovnatelné s politikou garnitury ODS, která krajům vládla po první funkční období. Co se týče Nečasovy „vlády rozpočtové odpovědnosti“, zůstal za ní největší schodek v historii České republiky. Je zřejmé, že svou roli tu hraje krize, jenomže podle zprávy ECB z června tohoto roku česká vláda svými nezodpovědnými kroky v rozpočtové oblasti krizi ještě prohloubila. V opakovaných změnách daňových sazeb Kalousek podtrhl kupní sílu obyvatelstva, což mělo za následek pokles vnitřního obchodu, takže namísto avizovaných 18 mld. navýšení daňové výběru se navíc vybralo pouze 2,8 (!). Jak ukazuje množství kauz, které doprovázely trojkoaliční vládnutí, docházelo k obrovským defraudacím, přičemž nejbrutálněji bylo zasaženo patrně MPSV, které si to následně kompenzovalo penězi od postižených lidí a důchodců. Je třeba rovněž zdůraznit ztráty řádu desítek, ba dokonce stovek mld. korun (!!!), způsobené naprostou nekompetentností při čerpání evropských peněz. Jen letos v srpnu byl bilanční rozdíl přislíbených a za letošní rok dosud reálně čerpaných peněz půl bilionu Kč. Je jasné, že do konce roku se dá z důvodu chybějící koncepce zachránit jen zlomek této částky. Ty sumy jsou tak obrovské, že mnohokrát převyšují všechny Kalouskovy škrty dohromady.

 

S KSČM hrozí návrat totality, pravice je garant demokracie

To je už tradiční výzbroj ODS i TOP09. Je ovšem třeba si uvědomit, že příslušníci KSČM jsou těmi posledními, komu by se hodilo zavádět zde nějaké staré pořádky. Sami totiž z kapitalismu velmi profitují, a navíc vědí, že v kontextu dnešní doby a mezinárodněpolitické situace je jakákoli představa návratu před rok 1989 zcela nesmyslná. To, co je u KSČM problém, je spíše morální aspekt související s tím, že v jejích řadách sedí lidé spojení s předlistopadovou érou. Bohužel těžko můžeme řešit tuto morální kocovinu, když dnes aktuálně bojujeme s mnohem akutnějším nebezpečím – prorůstáním organizovaného zločinu do politiky, rozkladem státních struktur, gigantických zpronevěr a špatnou vymahatelností práva. Tedy tím, s čím je spojená zejména ODS.