Stání opera Praha se potýká s finančními problémy, a proto na sezónu 2010/2011 avizuje pouze dvě operní premiéry. To vůbec nemusí vadit, pokud se to pozitivně promítně do kvality obou inscenací. Půjde o dvě opery německé provenicence. První z nich, Tři Pintové Carla Marii von Webera, je buffou na klasické téma záměny osob, a protože ji Weber nestihl před svou smrtí dokončit (je to jeho poslední opera), je její finální podoba dílem Gustava Mahlera.
Druhým v pořadí bude proslulé dílo světové operní literatury Růžový kavalír z pera Richarda Strausse. Tento titul je často hráván po celém světě a pro Státní operu proto bude nelehký úkol se s ním důstojně vypořádat. Růžovým kavalírem vzdal Strauss hold svému „valčíkovému“ jmenovci Johannovi a děj opery odkazuje na období hravého rokoka. Hudebního nastudování se ujme britský dirigent Hillary Griffiths, jenž v SOP připravil mimo jiné zmíněnou Brittenovu Smrt v Benátkách; režie byla svěřena M. A. Merellimu. Obě chystaná díla pojí skutečnost, že jejich pražská provedení dirigovali kdysi v Novém německém divadle (dnes SOP) jejich autoři (Mahler a Strauss).
Národní divadlo se vydává cestou neotřelé dramaturgie, když vedle klasického titulu italského bel canta a jednoho z mnoha maisterstücků Mozartových připravuje soudobé operní dílo a wagnerovskou specialitu. Onu belcantovou klasiku představuje Donizettiho Nápoj lásky, buffa o dvou dějstvích z italského venkova 19. století. Mladý dirigent David Švec bude spolupracovat s inscenátorskou dvojicí Simone Sandroni – Lenka Flory, která se postará komplexně o režii, scénu i kostýmy.
V posledních letech přibylo v repertoáru Stavovského divadla vždy některé z děl světového velikána klasicismu W. A. Mozarta a ani v příští sezóně tomu nebude jinak. Čeká nás Únos ze serailu pod režijním vedením Belgičana Joëla Lauwerse, dirigent žel zatím není znám. V poslední době se Mozartovi věnoval šéfdirigent Tomáš Netopil, třeba povede orchestr i tentokrát.
Národní divadlo mělo už několik let v uvádění německého romantického repertoáru resty; na Wagnera mnozí čekají už několik let. Leckomu však nejspíš vyrazilo dech, že když už Zlatá kaplička po některém díle tohoto velikána sáhne, bude to rovnou Parsifal, pětihodinové, posluchačsky mimořádně náročné operní dílo, představující vyvrcholení německého konceptu gesamtkunstwerku jakož i hold samotnému germánství, a určené pouze pro slavnostní příležitosti našeho sousedního národa. Jména inscenátorů vypadají slibně – dirigent John Fiore, jenž v Praze před časem s úspěchem uvedl wagnerovskou tetralogii Prsten Nibelungův, a režisér Jiří Heřman, současný šéf opery ND, jehož realizace postavené na pomalém prolínaní spektakulárních jevištních obrazů, plných symboliky, se pro Wagnera hodí ideálně. Zajímavá je otázka, kdo se ujme pěveckých partů. Je to opera pro specialisty, a kdo si ji dovolí uvést, ten by měl mít v rukávu několik zahraničních es.
V příští sezóně se opera ND rovněž vrátí na Novou scénu, a to dílem žijícího amerického minimalisty Philipa Glasse, jehož Krásku a zvíře měli pražští diváci možnost před několika lety shlédnout. Představení s názvem Les enfants terribles hudebně připraví skladatel a specialista na soudobou hudbu Petr Kofroň. Za režisérský pultík usedne filmová režisérka Alice Nellis, jejíž angažmá slibuje neotřelé zpracování hudebního dramatu dnešní doby.
Zbývá dodat, že po několika letech se na scénu Národního divadla vrací Pucciniho Tosca v nekonvenčním zpracování Vladimíra Morávka a hudebním nastudování Olivera Dohnányiho. V koncertním provedení (dir. Netopil) představí naše první scéna dvě aktovky B. Martinů (Ariadna) a I. Stravinského (Slavík). Valná většina letos uváděných titulů obou operních domů zůstává na repertoráu, a tak se i v příští sezóně můžeme těšit na Dona Quichotta, Hry o Marii, Káťu Kabanovou, Tristana a Isoldu, Hoffmannovy povídky či Idomenea.
AKTUÁLNĚ: K nonkonformním počinům přibude vedle projektů Wagnerovy či Glassovy opery ještě uvedení vrcholného díla Leoše Janáčka, jeho poslední opery Z mrtvého domu. O Janáčkův odkaz pečuje ND v posledních dvou letech vždy premiérou některé z jeho oper, a to s důrazem na vysokou úroveň inscenace. Tentokrát byl přizván režisér David Radok, dirigovat bude Netopil a titul se bude hrát v rámci scénografického sympozia Pražské Quadriennale v prostoru tovární haly ve Vysočanech, který má svou syrovostí a autenticitou podpořit charakter díla.