Konstatoval jsem, že jakožto Češi máme oproti ostatním výhodu, neboť španělská a česká výslovnost se až tolik neliší. Němci (kterých je tu nejvíc) poněkud bojují se svým „r“ a Francouzky ještě víc. Nejobtížnější je španělština pochopitelně pro Asiaty, z jejichž řad tu máme pár Korejců. Naše vyučující je srandovní, neboť řadu věcí a jevů popisuje pomocí citoslovcí. Pochází z jihu z oblasti Arequipy a nějaký čas žila pro změnu na severu v provincii Cajamarca, takže Peru zná dobře a kromě jazyka se tak dozvíme docela dost reálií a taky užitečných rad. Každý, kdo prošel výměnným pobytem, asi potvrdí, že jednou z nejzajímavějších a nejzábavnějších stránek takového výjezdu je kontakt se studenty náležejícími k různým kulturám. Takto jsme se kupříkladu zasmáli, když jsme probírali rodinné poměry a Francouzska černého původu nám sdělila, že její matka má pět bratrů a pět sester. Patrně to nejobtížněžší je představovat své národní jídlo. Pro Francouze sice není těžké dohledat slovo „žába“, ale knedlíky už jsou problém a všemožné typy úprav masa, zeleniny či omáček jsou věcí specifickou i v rodném jazyce, natož v cizím.
Když jsem u toho jídla, nemohu nezmínit peruánskou kuchyni, ve světě nabývající na stále větší popularitě. Leccos jsem už ochutnal loni, ale mnohé
ještě ne, a tak jsem měl na pochůzkách s Juanem možnost vyzkoušet smažené taštičky plněné sýrem (tequeños) či maso ze slepice s mírně pikantní omáčkou (ají de gallina), chuťově vzdáleně připomínající naše kuře na paprice. Pivo tu mají dobré, ale drahé, takže je moc nepiju. Snažím se tu vystačit s vodou, a vzhledem k její vysoké spotřebě ve zdejším horku se mi tu řadí jedna prázdná láhev vedle druhé. Co je v Peru neskuečně levné, je tropické ovoce a některé druhy zeleniny. Kilo rajčat tu stojí v přepočtu asi sedm korun a jedno hodně velké mango také tak. Rozličné melouny, ananasy, karamboly, banány, limetky – to vše je tu za hubičku. Škoda, že se totéž nedá říct o vuřtech.
Potěšila mne odpověď na e-mail, jejž jsem si vyměnil se svým gymnazijním profesorem dějepisu J. Jánským. Na Peru jsou z kulturně-historického hlediska samozřejmě nejatraktivnější předkolumbovské civilizace a právě v jeho hodinách jsme se jimi na gymnáziu celkem podrobně zabývali. Pozoruhodné je však zpředevším skutečnost, že doc. Křížová, která mi napsala doporučující dopis, rovněž studovala Nad Alejí a s Jánským se dobře zná. Aby toho nebylo málo, měl bych se tu potkat s 
jednou spolužačkou rovněž z Aleje. Takové souvislosti s naším petřinským gymnáziem jsou samozřejmě milé, a to nezmiňuji fakt, že dcera dr. Binkové, jež mne vybavila základními schopnostmi španělského jazyka, navštěvovala Alej též a konečně že docent Janský (tentokráte s krátkým „a“), jenž nás už před naší loňskou cestou obdařil množstvím užitečných rad, se kdysi v Ekvádoru poznal s nynějším alejáckým vyučujícím španělštiny, dříve velvyslancem v Quitu dr. Štangem.
Teď půjdu nějak vyřešit dnešní oběd a pak následuje klasika: osprchovat se, něco přeprat, podívat se na španělštinu a vyrazit na dnešní hodinu. Čeká nás článek o dětské práci v Peru, tak uvidíme, jestli se u toho zasmějeme.
Srdečně zdravím do Česka!