Chtělo se mi napsat, že to, čím je pro Pražáky Hanspaulka, tím je pro Limany San Borja, ale nebylo by to moc přesné. Ty poměry jsou přeci jen natolik jiné, že nelze srovnat rozdíl mezi Žižkovem a Hanspaulkou s rozdílem mezi chudinskou a bohatou Limou ani život v dobré pražské čtvrti s životem v distriktu San Borja. Je to prostě o něčem jiném.
Ovšem je pravda, že tu převládá cosi jako vilky a menší obytné domy. Ať jsou nové, nebo staré, vychází jejich podoba často z koloniálního stylu. Terásky, balkonky, balustrády, portály do oblouku. Co na tom, že leckdy ve velmi minimalistické, skromné podobě. 
Naše hospedaje je taky takové. Vede je postarší žena jménem Myriam. Je přátelská a nápomocná. Žije v přízemí a schází se u ní několik žen obdobného věku. První ráno jsem k nim byl pozván na snídani. Ukázalo se, že jedna z nich pochází z Itálie, druhá snad ze Španělska a třetí dokonce z Francie – nebo tam alespoň žila. Když jsem jim řekl, že jsem z Česka, sdělila nám, že kdysi navšívila Prahu a že to byla fakt paráda. K tomu mezi nimi seděl ještě mladý Peruánec, takže to byla tak kosmopolitní snídaně, jakou jsem snad
ještě nezažil.
Máme tu ulice pojmenované po skladatelích a jiných hudebnících a je pro mě milá okolnost, že ta naše nese jméno finského Jeana Sibelia. Kromě něho se dostalo na Mozarta, Vivaldiho, Chopina, Albénize, Liszta, Ravela, Delibese a řadu dalších, ale jak už to u Peruánců bývá, není to důsledné, takže se nám tito pánové ocitli kupříkladu ve společnosti řeky Amazonky. Skoro v každé ulici je budka se strážníkem, připraveným poradit a pomoci. Obecně je v Limě mnohem víc policistů, než nakolik jsme zvyklí u nás, jenže je to potřeba. Jen tak se daří kriminalitu držet dál od civilizovaných čtvrtí. A řekl bych, že na rozdíl 
od našich krajů tu uniformy mají respekt.
Doprava na hlavních třídách (před. Avenida de Aviación) je tu bláznivá jako jinde, ale krátce před mým příjezdem tu otevřeli zbrusu novou nadzemní dráhu, kterou se lze celkem rychle dostat do jiných končin. Do konce února je zdarma, pak se začne platit. Tam, kde vede přes chudší čtvrti (a to je většinou), působí moderní dráha mezi polorozpadlými domy zvláštně.
Všechno tu teď kvete, a proto níže přikládám sadu botanicky laděných fotografií. Kousek od domu máme upravený park, kde se dá učit anebo relaxovat. Když ovšem není příliš velké horko – přes poledne tu bývá i ke třiceti stupňům, takže vlažná sprcha často přijde vhod. Možná, že až dopíšu tenhle příspěvek, půjdu si ji dát.
À propos, nic proti Žižkovu!
