Ten poslední týden byl ve znamení zkoušek, ale nejen jich. Čekalo mě samozřejmě několikeré rozloučení s místními přáteli a taky bylo potřeba udělat to, co jsem nestihl dříve. Na přelomu týdne jsme chtěli jet s Jaredem do Cajamarky, ale nakonec nám to bohužel nevyšlo. Celá provincie je totiž ochromená stávkami souvisejícími s hornictvím a bylo nebezpečí, že bych se včas nemusel dostat zpět do Limy. Normálně by mě to mrzelo, avšak vzhledem k tomu, že jsem loni strávil cestováním po Peru čtyři týdny, mám už takhle nacestováno víc než většina mých zahraničních spolužáků. A je taky fakt, že peněz zrovna nemám nazbyt…
S organizovanou skupinou jsem však vyrazil na prastarý rozsáhlý hřbitov v centru města, unikátní svými honosnými hrobkami, kam se dělají noční prohlídky. Jsou tu zejména barokní, ale i antikizující hrobky řady významných osobností Peru, včetně prezidentů. A protože byl zároveň festival divadla, konalo se tu malé stylizované představení. Zajímavější produkci jsem však viděl o pár dní dříve v archeologickém muzeu v distriktu Pueblo Libre, neboť šlo o hru ve stylu Inti Raymi, tedy tradičního inckého obřadu. Samotné muzeum je plné artefaktů inckých i předinckých kultur, kterých bylo v této oblasti pestré spektrum. Navštívil jsem znovu i park s fontánami, 
abych je vyfotil, a skutečnost je taková, že po dvou snímcích mi došla baterka. Ehm, nějak se v tom poznávám. Vemte tedy zavděk alespoň fotografií z internetu. A taky jsem byl v zoo.
Trochu se nám chvěla půda pod nohama, protože pacifické pobřeží Jižní Ameriky spadá do seizmické oblasti tzv. Ohnivého kruhu, což zejména pocítili ti ve vyšších patrech budov.
Pořádné zemětřesení nepostihlo Limu už nějaký čas, avšak Pisco, ležící o něco jižněji, kterým jsme loni projížděli, nedopadlo před časem zrovna nejlépe.
Jestliže jsem tu několikrát popisoval bohatství peruánské kuchyně, měl jsem tentokrát díky Juanovi ochutnat jakési korejské tradiční jídlo a musím říct, že to nebylo špatné, i když dobré rovněž ne. Ptal jsem se ho na název a zahuhlal cosi korejsky, v čemž jsem nebyl s to rozeznat jednotlivé hlásky. Také jsem byl opět pozván, abych povečeřel s rodinou Juana Diega, který uvažuje o studijním pobytu v Praze.
Vážení a milí, tímto končím svůj peruánský týdenník; už to nebudete muset číst. Přeju vám krásné léto.